Se- Scarlett Reith

18. září 2013 v 17:50 | Thome |  Postavy
Jméno postavy: Scarlett Reith
Věk: 20 let
Klan: Seneko
Bývalé postavení: Bojovníl
Důvod vyhoštění: Neuposlechnutí rozkazu, vražda
Datum vyhoštění: 17. září 2647
Gang: nemá
Momentální postavení: vyhnanec
Schopnosti: nemá
Bod bolesti: holeně

Povaha:
Ten, kdo si myslí, že Scarlett je křehká a neschopná holka, co ani neumí rozdělat oheň, je na omylu. Je fakt, že se dokáže smát tak dlouho, dokud jí z očí netečou slzy a provokovat ustavičněji, než moucha, ale stačí jí dát do ruky luk a toulec s šípy, a nebudete se stačit divit. Mušku má většinou přesnou a střílet dokáže až třemi šípy najednou. Navíc není jedna z těch fanatických milovnic okatých zvířátek, co se rozpláče jen při pohledu na opuštěné štěně, a tak jí nedělá problém vystřelit téměř po čemkoliv. Ví, že život je krutý a občas se s tím prostě nedá nic dělat.
Lidské charaktery snese snad všechny kromě náfuků a tzv. všeumělů- lidí, co tvrdí, jak všechno umí, ale když přijde na věc, svedou houby. Faktem ale je, že když jí někdo hned na začátku nesedne, už od ní nikdy nemůže čekat loajalitu, stejně jako vůdce Seneků, který jí nepadl do oka a ona se ho rozhodla ignorovat a dělat si co se jí zachtělo.

Příběh:
Scarlett byla už od malička samostatné dítě bez kamarádů. Moc si s ostatními nerozuměla, nedokázala s nimi najít společné zájmy, koníčky. Mezitím co s sebou ostatní holčičky v jejím věku tahaly panenky, ona pobíhala všude kolem s prakem a strefovala se do všeho, co viděla, někdy si i počíhala na děti ze sousedství a udělala si z nich živé terče. Scarlett prostě vždycky fascinovaly zbraně. Lidé z klanu o ní povídali, že je démon a zakazovali dětem si s ní hrát. Jí to však nevadilo. Sama si vždycky dokázala vystačit, i když to oslovení nesnášela.
Avšak jak rostla, začala se její povaha mírnit. Už svým vrstevníkům neubližovala, nejspíš pochopila, že to jako malá trochu přeháněla. Přestala lidem dávat důvod, proč ji nazývat démonem. Avšak to, co jí doopravdy zůstalo, byla její láska ke zbraním, která od praku vyrostla až k luku. Denně běhala po lese a za pohybu se strefovala do nakreslených terčů, dokud ji někdo nespatřil. Ten někdo byl syn vůdce klanu a řekl jí, že by se jim mohla jako bojovník hodit. Ještě ten den ji bojovníci přijali mezi sebe. Sice nejistě, kvůli povídačkám, co se o ní nesly, ale nijak velký rozruch se kolem toho nekonal. Během půlroku se docela zlepšila a prokázala, že se její záliba ve zbraně dá dobře využít pro klan. S velitelem si však nepadla do oka. Rozkazy od něj příjmala jen velmi nerada. Vždy jí dával jen takové zbytečnosti. Dokonce i jeho syn se jí zastal, že je to mrhání talentem, posílat ji pro vodu, když může lovit potravu a líčit pasti. Ale velitel byl neoblomný. Choval ke Scarlett stejnou nenávist jako ona k němu.
Jednoho dne se však Scarlett rozhodla na nošení vody vykašlat. Podřadné úkoly ji unavovaly, a tak šla raději odpoledne prosedět na louku, než aby se pachtila s vodou tam a zpátky.
Později Scarlett přestala vůdce poslouchat úplně. Dělala jen to, co sama chtěla a jeho výčitky neposlouchala. Dokonce i párkrát zkusila nalít dávidlo do jeho pití, ale vždycky se to nějak pokazilo. Nebrala to jako atentáty na jeho maličkost, spíš jako hru. Hru o to, kdo vydrží hrát déle. A aby ho naštvala ještě víc, začala se mít k jeho synovi, o kterém věděla, že má už nějakou dobu oči jen pro ni. To ho teprve naštvala. Už by ji téměř nechal vyhostit z kmene, kdyby se jí ostatní nezastali a nepřipomněli mu, že by se musela dopustit zločinu, aby mohla být vysazena na ostrově vyhnanců. Od toho dne si ji velitel hlídal a čekal na příležitost, která se mu jednoho dne naskytla.
Ten den byl obyčejný, jako každý jiný, ale i přesto byl něčím odlišný. Scarlett se už od rána necítila moc dobře, a tak vynechala dnešní lov a rozhodla se místo toho jít za Filipem, synem vůdce. I když ho ze začátku jen využívala k naštvání jeho otce, zjistila, že si vlastně docela rozumí, a že ho má ráda.
Filip však nebyl nikde k nalezení, a tak si řekla, že možná šel na lov také. Ale ani z lovu se nevrátil a to si Scarlett začala dělat starosti. Vždycky byl jejím pravím opakem. Byl společenský, měl spoustu přátel, byl milý, zastával se ostatních a také nikdy beze stopy nemizel- tak, jak to dělala ona.
Proto se ho rozhodla jít hledat. Prošmejdila každé zákoutí, ptala se snad každého z klanu, ale nikde, a tak zamířila do lesa poblíž. Netrvalo dlouho a už z dálky viděla siluetu sedícího člověka, opřeného o kmen stromu. Když se přibližovala, už si podle oblečení a stavby těla byla jistá, že to je on. Tiše se k němu připlížila zezadu a pak ho silně chňapla za ramena "Baf!" zasmála se. On se však místo toho, aby leknutím nadskočil nebo podobně, sesunul k zemi jak hadrová panenka. V tu chvíli to Scarlett spatřila. Zakrvácené oblečení a několik děr po bodancích dýkou. Najednou ji polil studený pot a srdce jako by přestalo bít. Ještě v šoku se ho pokoušela vzbudit, ale marně. Tep nahmatat neuměla, zato viděla, že se mu hrudník už nezvedá. Ani trošičku. Vtom přišel někdo další, nejspíš nějaká starostlivá žena, se slovy "Stalo se ně-" větu už ani nedořekla, místo toho začala vřískat jak pominutá a volat "Je to démon, je to vrah!" A během chvilky už u nich stáli všichni. A jak tam tak Scarlett seděla, s rukama a oblečením umazaným od krve, mrtvolou v náručí, všichni usoudili, že vrahem je ona.
Druhý den ji už soudili. Bylo spoustu návrhů pro šibenici, ale když velitel nahodil, že by lepším trestem byl ostrov vyhnanců, všichni souhlasili. Scarlett se bránila, tvrdila, že to neudělala, ale marně.
Když nadešel den, kdy měla odplout, nechala se odevzdaně odvést. Z paluby lodě se pak naposledy ohlédla a doufala, že se jí naskytne příležitost, jak jim tuhle laskavost oplatit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama