Se- Rikienn La-Sien

19. září 2013 v 14:42 | Thome |  Postavy
Jméno postavy: Rikienn La-Sien
Věk: 25 let
Klan: Seneko
Bývalé postavení: bojovník
Důvod vyhoštění: zrada
Datum vyhoštění: 18. září 2647
Gang: nemá
Momentální postavení: vyhnanec
Schopnosti: nemá
Bod bolesti: levý bok

Povaha:
Rikienn je hodně uzavřená a mlčenlivá, sice se snaží trochu se té mlčenlivosti zbavit, ale moc se jí to nedaří. Málokdy z ní vyloudíte víc než 2-3 věty. Život nechtěného člena ji naučil, jak být nenápadná a jak se obecně chovat tak, aby nikdo nepostřehl její přítomnost. Emoce skrývá hluboko v sobě a málokdy nějaká vyplave na povrch, kromě sarkasmu nebo něčeho podobného. Nesnáší opovrhování ostatními, a pokud už s někým mluví, tak s ním jedná jako se sobě rovným. Ovšem pokud to není vůdce jejího klanu, to se pak chová trochu jinak. Jediné, co od života zatím chce, je přežít. Chovala se tak, když byla v bývalém klanu a chová se stejně i teď. Udělá téměř cokoliv, aby přežila. Nějaké soucítění s ostatními úplně postrádá, a slovo přátelství jí ve slovníku taky chybí. Nikdy neměla příležitost najít význam toho slova. Možná, že pokud něco takového pozná, tak se stane i celkem milou a přátelskou, ale to by musela začít někomu důvěřovat. Vždycky od lidí čeká to nejhorší, takže je to celkem nepravděpodobné. Je rychlá a mrštná, takže pokud bojuje s někým z blízka, snaží se vždycky nějak využít své rychlosti. Samozřejmě se do takových situací nerada dostává a její specialitou je lukostřelba, jak jinak. Většinou se pohybuje tak, aby se k ní nikdo nepřiblížil na víc než na pár metrů, pokud si není jistá, že na ni nezaútočí.

Příběh:
Kierra se narodila jako jedno z dětí vůdce klanu. Nebyla však to "oficiální dítě", které by se stalo následníkem vůdce nebo by bylo alespoň bráno v potaz. Téměř nikdo o jejím původu nevěděl, jen vůdce klanu, jeho nejvěrnější a její matka. I před jeho dalšími dětmi byla její existence skryta, žádný z nich nevěděl, že vlastně nějakou nevlastní sestru mají. I když byla od narození součástí klanu, téměř nikdo ji neznal. Vždycky byla nenápadná, ať dělala cokoliv. Když chodila na společné tréninky, nikdy si jí nevšímali, i když vynikala. Jako dítě to moc nechápala, proč si jí nevšímají ostatní a proč si jí nevšímá ani její otec, ale jak zestárla, tak to pochopila. Stala se uzavřenou a stáhla se do sebe. Často mizela pryč, všechno z povzdálí sledovala a do ničeho se nemíchala. Sama se naučila perfektně používat luk a šípy z jakékoliv polohy, naučila se vyrábět šípy z věcí, které nacházela okolo sebe. Přestala trénovat společně s ostatními a raději trénovala sama, v tichosti lesa. Milovala lezení po stromech, takže většinou všechno pozorovala z bezpečí korun stromů. Jediný, kdo si jí alespoň trochu všímal, byla její matka, která se sice o ni úplně moc nestarala, ale měla ji alespoň trochu ráda a občas jí pomáhala s tréninkem. I ona totiž byla součástí klanu. Když jí bylo asi 18 let, začal ji vůdce jako bojovnici posílat na lovy, popřípadě do střetů s jinými klany. Dostávala ty nejnebezpečnější mise, protože na jejím životě nikomu příliš nezáleželo. Teprve tam se projevilo její osobité bojové a lovecké umění, takže si jí poprvé v životě někdo všiml. Ale od všech schytala jen nevěřícné pohledy, později sarkastické poznámky a nevraživost. Stáhla se do sebe ještě víc a tiše si to nechávala všechno líbit. Uvnitř v ní sice bublal vztek, ale držela
ho v sobě a vylévala si ho až na terčích v lese. Pokud chtěla přežít, musela být nenápadná a moc nepřitahovat pozornost, jinak by ji vůdce zabil. Nemohl ji vyhnat, ale mohl to zařídit tak, aby její vražda vypadala jako nehoda. Stejně by se o to nikdo nestaral. Brzo se na ní však znovu pozapomnělo a ona se znovu stala "tou holkou, která s námi loví a bojuje". Jinak byla neviditelná.
Takhle to šlo několik dalších let, až do chvíle, kdy si ji k sobě pozval sám vůdce. Poslal ji na misi, která byla pro ni jasnou pastí - neměla šanci, ať by byla sebevíc dobrá. Měla za úkol se sama postavit jednomu kmeni z východu, který připravoval útok na ně. Mohla buď zemřít, nebo zradit. Vybrala si tu druhou možnost. Vydala se tam a uzavřela s tím kmenem dohodu - oni ji nechají žít a na oko odtáhnou, a ona jim za to bude podávat zprávy. Cestou zpět se trochu umazala zvířecí krví a vrátila se zpět ke klanu. Netušila však, že ji doprovázel ještě jeden člověk, který už to všechno nahlásil vůdci. Když se dostala zpět, už byl pro ni nachystán soud. Vypadalo to, že se vůdci ulevilo, že ji vyžene - jeden problémový článek zmizí z jeho života. Rozsudek byl jasný už od začátku - bude vyhoštěna. Během soudu se tvářila, jakoby nic z toho, co se okolo ní děje, což tak skutečně bylo - soudci neodpovídala na otázky, nereagovala na nic - takže všechny okolo sebe jen namíchla. Byla druhý nebo třetí člen klanu, který byl v posledních pár dnech vyhnán, ale ona počítala s tím, že u ní k tomu jednou dojít musí. Přijala svůj rozsudek s klidem a bez protestů se vydala na Ostrov vyhnanců. Jejich loď sice jednou zasáhla poměrně silná bouře, ale stihli jí uniknout. Bez řečí ji vysadili na ponurém ostrově a obrátili loď zpět. Bylo jí jedno, co se s nimi stane. Teď před ní ležel odlišný život a ona se musí naučit, jak přežít. Stejně, jako se to naučila v klanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama